"Nudíte se? Kupte si medvídka mývala!"
Již legendární hláška z filmových Postřižin. V našem případě by to ovšem bylo něco jako: Nudíte se? Pořiďte si dvě děti, malý byt, půlroční karanténu a odvážný plán na vydání vlastní hry.
Jsme doma celkem čtyři. Já (táta), manželka (máma) a dvě děti, říkejme jim třeba Lumpice (tři roky) a Rarášek (necelý rok). Každý, kdo měl někdy takovou kombinaci, mi musí dát za pravdu, že je to jedno z nejtěžších období. Lumpice prodělává něco jako první pubertu (proklaté kuřecí maso se steroidama). Rarášek je takový náš malý všežravec, co by nejraději celý den stál někde u stolu a baštil noviny. Leč nohy mu to ještě nedovolí, tak se většinou po pár minutách rozplácne o zem a musí se spokojit s tím, co se zrovna zakutálelo pod stůl. Manželka je novinářka na mateřské, je rozený mateřský typ a jen díky ní jsou naše děti ještě naživu. Dobře, možná trochu přeháním, ale faktem je, že když se pro něco nadchnu, tak přestávám vnímat okolí.
Na podzim mě zaskočil Covid, a tak jsem měl pár dní v izolaci klid na přemýšlení. Dvě děti hned za dveřmi a unavená manželka, spící už týden na rozkládacím gauči, nevěstily zrovna kreativní prostředí. Ovšem nepropadal jsem trudomyslnosti! Obzvláště, když se několikrát za den malinko pootevřely dveře a z nich na mě koukala jedním očkem Lumpice. "Copak se děje," ptám se jí. "Tatínku, chceš čípek do zadečku?" zeptala se s naprosto klidným pečovatelským výrazem. Člověk by v tu chvíli řekl, že ta holka našla lék na všechny mužské choroby.
Covid nám mnohé dal i vzal
Mně konkrétně vzal na nějakou dobu čich, takže jsem na pár dní převzal práci kolem přebalování. Na druhou stranu mě přivedl na nápad, vymyslet dětskou hru, která by naši Lumpici bavila. Je totiž spíš pozorovací typ dítěte. Stačí jí se dívat, jak děti bobují, místo aby se sama svezla. Protože má moc ráda čtení a pohádky a já se zase spíš raději hýbu, tak vznikl nápad na pohádky s aktivitami. (Po poradě s manželkou, to nebyl můj nápad. Byl to náš nápad! Předcházela tomu totiž plodná diskuze, která celou kostru hry stanovila a taky několikrát vzbudila děti.)
Pak už následovala ta výrobní část. Manželka se po večerech pustila do sepisování pohádek. Přes den jsme společně s dětmi vymýšleli hravé úkoly a rovnou je na nich testovali. Vzhledem k tomu, že Lumpice chodila před Covidem do různých cvičení a do Sokola, měla sama spoustu nápadů. Jakožto grafik na volné noze jsem se pustil do navrhování všech podkladů.
Uběhlo pár měsíců a jsme o pěkný kus dál a je na čase hru pustit do světa. Tedy zatím pouze jako crowdfundingovou akci na Hithitu. Ale já si stejně myslím, že ji pro pár přátel vytiskneme, i když Hithit nevyjde. Protože minimálně naši Adélku to hodně baví a chce hrát i několikrát denně.
Budeme rádi, pokud nás přijdete na Hithit podpořit a nějakou tu hru sobě nebo známým koupíte.
Táta